O mně

Jmenuji se Martina a vítám Vás na svém webu.

Hned na úvod bych Vás chtěla pozvat i na mé facebookové stránky "Karty a povídání", kde si v podstatě denně nějak hrajeme a řešíme maličkosti a radosti všedních dnů. Spousta článků, které sem nyní vkládám, je zveřejněna i tam. Tady taky najdete pozvánky na akce, nabídky na rituály a jiné.

Nevím, jak bych se Vám měla představit. Víc o mně asi napoví moje psaní. Doufám, že Vám nebude proti mysli trocha nadsázky a humoru, protože dost často si hraju s ironií. Což samo o sobě je ironie, protože jsem znamení Berana a ještě se jménem Martina, tudíž je nabeton dáno, že ješitnost bude moje druhé jméno :). 

Prosím Vás o shovívavost, techtle mechtle s technikou nejsou moje silná stránka a tak Vám mnohým přijde mé webové snažení amatérské. Věřte ale, že s kartami a kyvadlem vládnu podstatně líp. Pro začátek, abyste měli co číst a mohli si o mé práci udělat obrázek, vložím sem už publikované články. Právě ze zmíněných FB stránek.

Proč vlastně?...

Není pro Vás jednoduché překonat strach z věštby, možná se bojíte odkrytí budoucnosti, nějak podvědomě, naštěstí chybně, předpokládáte, že může být hůř? Jsme tedy na stejné lodi. Protože ani já to nemám jednoduché, neumím slovy popsat, jakou metodu pro práci s kartami používám. Ale jedno můžu velmi snadno - pozvat Vás k sobě na loď a vydat se spolu s Vámi na cestu po řece Vašeho života, vyhneme se nástrahám, které Vám můžou do cesty stavět nepřející lidé, náhody i Vaše vlastní nerozhodné nitro.

A jak vlastně?


U karet si s lidmi povídám. Nejprve jim nastíním pomocí andělských karet lásky jejich zásadní problém, co se jim honí v hlavě a teprve potom začneme spolu pracovat na řešení konkrétních situací. Zaměřuju se na lásku a vztahy - partnerské, mateřské, přátelské, vazby v kolektivu i rodině, na citové zmatky a na správné nasměrování, pokud stojíte na rozcestí. Samozřejmě že ráda poradím i v případě pracovních problémů a nebo například zmatků se stavbou domu. I při jiných záludnostech života. Zkuste nezávazně napsat jednoduchou otázku nebo rovnou zavolejte a domluvte si se mnou schůzku. Věřím, že budete mile překvapeni otevřením vrátek do Vašeho srdce a budete připraveni přijímat krásné pocity.


A ještě něco o mně, tentokrát pro zasmání :)

Asi mi spousta z vás po přečtení úvahy nedá za pravdu, ale kdo mě zná, ví, že píšu, jak to (momentálně) cítím.
Pravda - úsměv nic nestojí, je nakažlivý, je nesmrtelný, přináší mír, je to nejlepší oděv, atd atd. Ale jsou okamžiky, kdy vám úsměv ztuhne a vzápětí zmrzne na rtu, není vám do smíchu, nemáte důvod k úsměvu. Víte, že mnoha z vás už jsem telila do hlavy, že když je smutno a ouzko, je dobrý se občas i nuceně na sebe usmívat do zrcadla nebo na lidi kolem. A za tím si stojím. Když totiž dostanete za úkol zvedat koutky úst při setkání s ostatními lidmi i na svůj odraz tak, aby to bylo patrné, musíte zdvihnout také hlavu. Zvednutí hlavy doprovodí narovnání zad, povytažení šíje a následně i mírný vzestup hladiny sebevědomí v krvi. Je-li ouvej a slzy se tlačí do očí, pak lékem opravdu budiž úsměv.
Ale nechtějte po mně, abych se tlemila za každých okolností. Nejsem tak pošetilá, abych se smála každému slovu, které uslyším, a nejsem sportovec, takže moje duše může vyznávat i jiný způsob udržování se ve formě než jen posilovaním zvedání koutků úst. Neumím se usmívat na povel jen proto, že někoho potkám. Jde-li tvrdě proti mně po úzkém chodníku klasicky vlevo :(, takže já staré pako můžu uhnout buď úskokem taky doleva nebo tvrdošíjně, jak jsem byla naučena doprava, ale zároveň do blátíčka schovaného pod skrovným trávníčkem (ještě vyšperkovat to dotyčný může pejsánkem na vodítku, které roztáhne přes celou šířku chodníku, a neuhne), moje tvář má ihned podobu Naštvané krávy :). A proč ne, když se tak cítím? Nebo další příklad. Dobelhám se na určené místo, kde proběhne věta typu: "Spěchám. Zbylo nám tady nějaký xyz, nechceš?" Chápete, že já nejsem nátura na výkřik: "Super, že na mě taky někdy něco zbylo, co už nikdo nechce. To je skvělý a báječný a hodobóžový. Tralala, to já si ráda vezmu a budu vás chválit, kudy budu chodit." Nene, jsem v ten okamžik tvrdá a hrdá. I když to jistě bylo míněno dobře a slušně a já to zpětně i tak beru, mé ješitnosti se to v danou chvíli chytne jak bodláčí na mikinu. Prostě se neumím usmívat, když se mě něco dotkne nebo mě urazí. Neumím se růžolícně uculovat na opilce, který mi tluče do hlavy svým smrdutým dechem klíny jako že se mnou by to šlo. Hýkavě se nechlámu, když mi ve frontě dědek opakovaně najíždí vozíkem do zad a na otázku, kdy toho míní nechat, odpoví, že bych mu za masáž měla ještě platit. Netřesou mnou záškuby chechtotu jen proto, že je místnost plná chlapů a tudíž šance, že i já na jasně zvonivý zcela upřímný smích klofnu nějakou společnost s bimbáskem v mezinoží. Jsem žena s ksichtem Naštvané krávy a už to asi měnit nebudu.
Ale zase vy, na které se usměju, víte, že je to od srdce, že je to naprosto upřímné a z vaší strany zasloužené :). Když se směju, můžete si být jistí, že jste mě pobavili a že vám za to svým smíchem ze srdce děkuju. Že když vás s úsměvem chválím, svou chválu si zasloužíte na plný počet procent a bodů a čehokoli ještě:). Zároveň se dopředu i dozadu omlouvám za to, že miluju ironii, sarkasmus a mívám ztrnulý výraz netýkavky - to hlavně když moc přemýšlím :). Ne nesmějte se, to je fakt :).
A na závěr mi dovolte jeden citát: "Smích bez příčiny znamená, že jste buď idiot nebo zlaťoučké děvčátko." M. Horníček
Díky vám za to, že mi dáváte příčinu se usmívat a přeju krásné dny



Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky