Co dělat v horku? :)

Tento článeček mám nějaký ten den připravený a myslím je čas zvednout vám letní naladu. Tak ho tu máte :)

To zas bylo jednou vedro...
Co takhle využít volno, jen tak si vegetit a užít si sluníčka a přitom nezdechnout? Takže si milá Martinka vytáhla pohodlné skládací křesílko, umně jej zasunula mezi balkonové dveře a zajistila vysokým prahem tamtéž. No jo, ale jak se teď na něm uvelebí, když zůstala velmi chytře schována za jeho zády v pokoji? Takže zpět. Křesílko vytáhnout, vplout na balkon, křeslo vtáhnout na určené místo do průvanu a velmi opatrně se usadit, neb jsem známá tím, že pode mnou různé terasojdní židličky praskají. Tak se usádlím a ejhle, zapomněla jsem na štokrle pod nohy. Vše tedy zpátky, taburetek na balkon, já na balkon, křesílko mezi dveře, obezřetně usednout a nožky na trnož. Sakraaaa. Je to tvrdý. Už to znáte. Za pomoci balkonového zábradlí ladně vyskočím na nohy, židle tam, vezmu deku, židle zpět, deku hodím na sesličku, ofafrně sednu. Konečně pohodlíčko, měkoučko pod patičkami a sluníčko lechtá laní nožky, větřík čechrá jemné vlásky. Chtělo by to něčím se zabavit. No nebudu to protahovat. Vrátila jsem se do bytu pro knížku Pastvina zmizelých od oblíbence Erbena, pak se nasoukat do slušivých plaveček, pak pro mobil, ale to už velmi s rozmyslem, takže jsem si zároveň donesla pití a misku burisonů. Ano, těch. Protože chci zhubnout a tyto jsou nejlepší pro mou dietku. Zobkám po jednom jako ptáček a oblbuju chuť na něco dobrýho. Na závěr mě to vždy stejně přestane bavit a tak je za pomoci jazyka všechny nalepím jako na mucholapku a sprostě sežeru :). Ale snaha se cení, no ne?
Takže si usalašená hovím, čtu a občas zvednu od knihy zrak, nutně kontrolujíc, zda mi někdo nepíše. Nepíše, jak jinak. Když je klídek, nehne se ani lístek na stromě, ani lístek poštovní, natož elektronický, zvaný sms. Ale pozor! Olalááá. Copak to vidí oko mé, náhle zaostřené? Na kaskádě protějších střech rodinných řadovek si jako kocour vykračuje něco zajímavého. Má to montérkové kalhoty, boty a pravděpodobně ponožky, aspoň doufám, protože je hnus chodit v botaskách naboso. Ale jinak je chlapec asi vážně naostro. Montérky má totiž proklatě nízko a když se ohne, je vidět, že slipy nebo boxerky by musely být tangovitého charakteru, pokud by tam byly. A tenhle na to fakticky nevypadá.
Ten mužský opravuje střechu. Špacíruje zvolna po střechách, které jsou různě vysoko, tak, jak zrovna bylo potřeba u přistavěného kamrlíku, kurníku nebo garáže. Zcela nestydatě se producíruje s nahatým svalnatým trupem, slézá různé žebříky a jako provazochodec zdolává střechu po kládách, které si tam složitou procedurou nachystal. Tu se sehne pro kladívko, tu pro prkýnko a já normálně bez obalu čumím. Schovaná za balkonovými šprušlemi vejrám a sním. Ne o něm. Ale dokázal ve mně vzbudit pocit, že spojení horka, práce a zpoceného těla může být nádherná záležitost. A že se nemusí vždycky jednat o návaly pocení, nesmyslnou makačku a smradlavý odér. Koukám si na něj a něco mě začíná lechtat na chodidle, šimrání se sune dál, dokonce i burizony jsem odložila. Jestli si myslíte, že po mně leze nějaký broučínek a já to považuju za vzrušení, tak chyba lávky. Chrobák nikde na dohled, to jen moje fantazie zaplácává tu mezeru po skutečném užívání si.
Chlapec neumdlévá a stále, snad mně pro radost, natahuje ruce doleva a doprava, pak se protáhne a natáhne, zabalancuje, chytne se okraje nízké stříšky a bez pomoci žebříčku se na ni vyšvihne. Krása. A v ten moment mě pochcal pták. Hned jsem ve skutečnosti. Sakra, tak tohle je klasicky moje zakončení něčeho rodícího se. Kdyby mě aspoň pokadil, to by bylo štěstí, ale tohle je fakt děs. Ale aby to nemělo tak smutný konec - byla to jen voda, protože horní sousedka dupalena pravděpodobně z dobroty srdce chtěla ovlažit mé rozpálené tělo a chrstla směrem dolů snad celý kýbl. Část jsem zachytila já a moje snivé představy zase zachytila paní Minulost. A bylo po všem.
Krásný večer
M
P.S. Přikládám foto, ať máte vizi, jak vynalézavě se umím maskovat