NAVŠTÍVIL MĚ VE SPÁNKU

Můj sen

Všude černá, naprosto neproniknutelná tma.Snažím se tou černotou projít ke svému domu. Věřím, že jdu správným směrem a tak se nezastavuju a pokračuju vpřed. Znenadání se kolem mě rozprostře obláček mlhoviny, která vydává příjemné, zprvu jen jemně mihotavé světlo. Tisíce a tisíce drobných kapiček září stále víc a už osvětlují mou postavu, blízké okolí a cestu. Pod dopadajícími světélkujícími kapkami je vidět, jak je krajina posypaná bílým sněhem. Teď už nejdu, ale pohybuju se s lehkostí, spíš se vznáším. Přesto je jasné, že našlapuju, protože je slyšet specifický zvuk mrazivé zasněžené noci: kroky křupají na čerstvém sněhu. Dívám se kolem sebe a pozoruju obrysy stromů, domů, plotů.Najednou se na neposkvrněném sněžném povlaku cesty objeví mužské stopy. Vidím je zcela zřetelně. Několik desítek metrů jdu v mužských šlépějích, jako by přede mnou kráčel neviditelný muž a já jej sledovala. Už ale chodec získává podobu. Otáčí se ke mně a já vím, kdo to je. Mladík, který mě oslovil dnes před obchodem."Potřeboval bych vaši pomoc.""Copak?""Potřeboval bych s vámi mluvit a také na pár hodin přístřeší."Jsem si jistá, že mi neublíží a vedu ho k sobě domů. Zdá se, že mou adresu zná, protože jde vpřed a s mužskou suverenitou vede spíš on mě.Jsme v bytě. Venku chtěl mluvit, ale tady neřekne ani slovo. Jen "děkuju". Je mi jasné, že jsme oba unavení a tak začínám rozkládat křeslo na přespání. Z dálky se ozve několik tónů. Postupně dávají dohromady romantickou melodii. Sladkou, tak sladkou, až je to kýčovité. Zní velice opatrně a tlumeně, ale je tu. Vlaje mezi námi. Najednou se přidají bicí. Bubny nic neskrývají, jejich údery jsou silné, stejně jako ozvy mého srdce. Dívám se na muže a vím, že to slyší a cítí taky. Oba se rychle obracíme a skrýváme před sebou tváře. V pokoji je tma, dopadá sem jen světlo od zářící mlhy, která zůstala viset za mým oknem. Muž si svléká svetr a triko a já můžu sledovat jeho postavu v odrazu skleněné výplně skříně. Je nádherný. Zavřu oči a ve vteřině si prožiju nádherný sen, kde hraje ON hlavní mužskou roli. Potom se pomalu otočím a snažím se nedýchat, aby nepoznal, jak rychle moje plíce lapají po dechu.Je to chyba, kterou děláme všechny - zadržujeme dech a o to víc se naše tělo různě třese a ukazuje naše rozechvění.Podám muži peřinu a polštář a odcházím do koupelny. Sprchuju se potmě, snažím se tak přivodit stejnou atmosféru, jaká byla po cestě domů. Po kůži mi stéká horká voda. Všechny ty protiklady, které mě dnes potkaly, spolu nesoupeřily, ale podporovaly vzájemnost a důvěru. Sníh a svítící kapky vlhké mlhy, tma a světlo, stíny a cesta, ženské a mužské stopy vedle sebe i v sobě, mé stárnoucí a jeho mladé tělo, slova a ticho, snová hudba a ostré bicí, sen a skutečnost. To všechno přišlo a postavilo se vedle sebe, aby měl tento den smysl. Aby ukázal, jak je krásné jen tak žít. Neřešit rozdíly, jen vnímat emoce a dopřát si krásu.Uléhám na svou postel, do svého pokoje. Dveře nechávám otevřené, ale nečekám. Jen vnímám a zcela uvolněně dýchám...