Nehledej na nich jen chyby

Další z poznámek o mužích (2): Nehledej na nich jen chyby

Tady bych začala smyšleným (?) příběhem. Děj se odehrává kdesi kdysi na rande. Protagonisty jsou:

Ona Oliva

On Ojl

Číšník Šrajtofík

Oliva a Ojl se krátce představili jeden druhému a s nadějí v srdci, jiskrou v oku a sněním v duši pomalu usedajíc do pohodlných židliček kráčejí k hlubšímu poznání jeden druhého.

Oliva ví, že je dobré se ptát a mít zájem, proto klade otázku jako první: "Je to tady moc hezké, chodíš sem často?"

Ojl: "Už jsem tu párkrát byl, je tu příjemné posezení."

Oliva ale slyší něco malinko jiného: Jooo, tady jsem už byl na randeti tolikrát, vždycky sem každou novou vytáhnu...

Ojl bere do ruky jídelní lístek a ptá se Olivy: "Dáš si něco k jídlu?"

Oliva si hned pomyslí: Á, pán je nerozhodný, no paráda, to tak potřebuju, nějakýho ňoumu, co se bude na všechno stokrát ptát. Je stejný jako Ignác. Já přece potřebuju chlapa, který ví, co chce.

Nahlas Oliva prohodí: "Nechám to na tobě."

Ojl: "Tak si dáme něco malého, skvěle tu vaří a porce opravdu nejsou velké."

No tak páníček hned všechno rozhoduje, musí být po jeho, takže se bude jíst. A ještě je škrťa, malé porce za málo peněz, že jo chlape?, má jasno Oliva.

Oliva: "No když to musí být, tak vyber něco, co máš rád."

Ojl: "Dobře, mají tu skvělého lososa. A k němu si dáme vinný střik, myslím, že se to hodí. Vyhovuje ti to? Rád bych, aby sis pochutnala."

Oliva přikývne a zatváří se potěšeně, v hlavě se jí však točí úplně opačná slova: Takže alkoholik stejně jako Ententýk a ještě nějaký dietik. Rybu, budeme smrdět jako sardele...

V podobném duchu pokračuje celé rande. Ojl povídá o své práci, o zahradě, kterou má rád, o tom, že sbírá pohlednice hradů a zámků... Oliva se usmívá, ale na všem najde chybu, každou informaci porovnává se svými zkušenostmi z minulých vztahů, nic jí nejde pod nos. Ojl cítí, že je velký rozpor mezi tím, jak se Oliva tváří, co říká a co si myslí. Proto když k nim přijde Šrajtofík, zaplatí útratu a hlasitě před Olivou Šrajtofíka požádá: "Řekněte prosím této slečně, že jsem se na ni upřímně těšil, že jsem jí chtěl připravit hezký večer a že už na ni nepromluvím ani slovo, protože cítím, jak ji moje povídání a kontakt se mnou obtěžuje a stresuje. Prosím poděkujte jí za mě a dejte jí sbohem."

Ojl možná udělal jednu velkou chybu, tedy podle mě - nedal šanci na druhé rande. Ale to jen zdánlivě. Já myslím, že těch šancí dal za celý večer několik. Toto bude zase další kapitola deníčku. My se vrátíme zpět ke hledání chyb.

Z nastíněné schůzky Olivy a Ojla je určitě jasné, o co mi jde. Nemějme předsudky, že jsou všichni muži stejní. To, že právě teď všichni nosí více či méně pocintaný plnovous, tetovačku na předloktí a gumičku místo na šuldu umisťují na temeno, ještě neznamená, že jsou páni odlitky jednoho druhu. Jsou to sice uniformní kopie, ale s malými odchylkami a právě ty je nutno vyzdvihnout.

Nepřirovnávejme případného partnera k tvorům z naší dávné historie. To, že si občas muž sáhne na poklopec a poklepe si na něj, nemusí nutně značit, že je to úchylák, jaký vyrostl z Éra Vopajšlíků, který měl ruku v trenkách pořád a teď dřepí někde na Borech. Ono to u vašeho muže může ukazovat jen na to, že má zdravý úsudek. Gatě mají poklopec a na poklopec se musí poklepávat, od čeho jinýho by tedy byl?

Nebuďme, my ženy, až moc rychlé v tom, jak soudíme a posuzujeme. Dejme si na čas, než odsoudíme. Zkusme raději muže motivovat. Chvalme, děkujme a hýčkejme každý jeho úspěch. Pusa nám neupadne a muž se pro nás potom bude chtít i rozkrájet. Ale vlastně kdo by o rozporcovanýho mužíka stál? 😊 Takže vyzdvihujme jeho dovednosti, ale nože dejme z dosahu. Aby tak nakonec nějaká ta odseknutá část vzala kramle a skončila někde u sousedky? To tak 😊

Každý muž má na sobě, či v sobě, nebo při sobě něco, co je nám sympatické a co je hodno obdivu. Úkolem ženy je objevit to, oplotit to a pěstovat to. Nedovolit, aby se k tomu dostaly potvory straky, aby to nezahlušil plevel a nesežehl žár nových sluncí. Rozumíme si, že?

Muži mají chyby a mají jich tolik, až to někdy vypadá, jako by někdo dostal téma dizertační práce "Co všechno dokáže muž zprasit, pokonit, zakopat, rozbahnit, ztratit, porazit, umrtvit..." , touto prací IT technici naplnili počítače, vytvořili nanopikoněco a to mužům vložili do nejdůležitějšího orgánu mužství. No a pak se divme, že jo? Jenže muž je přece jenom muž a pokud je to normální muž, tak s ním jde pracovat. Stejně jako se strojem. Když budeme pravidelně promazávat a procvičovat pouze kladné části mužského ústrojí, klady se zvětší, zbují a stanou se nedílnou součástí každodenního života vašeho chlapa. Záporné vlastnosti nedovolíme používat, budeme je ignorovat, prostě si jich nebudeme všímat a líný muž sám o sobě nebude vynakládat energii na něco, čemu nevěnujeme vůbec pozornost. Zápory tedy zakrní, pohasnou a budou se ukazovat na veřejnosti stále méně a méně. Je možné, že muž skutečně přestane ony chybné spoje v mozku i jinde používat a začne sekat jen dobrotu a je taky možné, že ona naše ignorace přinese ovoce i z druhé strany a nám přestane podupávání nohou při sledování fotbalu vadit. No a ono je to vlastně jedno, důležité je, že se vlk nažral a koza zůstala celá.

Pořád se bavíme o normálních mužích a o ty máme zájem. Nemyslím muže pablbce, kteří nestojí za jediné písmenko, natož úvahu.

Já si vždycky řeknu takové přirovnání: Když jdu na nákup, vím přibližně, o co mám zájem. Dívám se po tom a pokud nemají přesně to, co chci, vezmu něco, co má podobné, pro mě kladné, vlastnosti. Právě pro to dobré to koupím a tím se doma (nebo venku, na bazéně, na koni, na kole, v autě, u moře...) kochám. Nedívám se po tom, co nechci a nebo nepotřebuju a už vůbec nepřemýšlím o tom, co nemají v nabídce. Důležité pro mě je, že jsem objevila to fajn a že to je natolik prima, že mi nevadí lila barva místo bordó 😊

Hlavní tedy je, aby muž měl (i) dobré vlastnosti a ty komunikovaly s těmi našimi. Aby se navzájem podporovaly a doplňovaly. Aby daly možnost prominout chyby a časem je úplně vytěsnit. Není smyslem vztahu, aby muž a žena byli stejní a neměli žádné rozdíly. Naopak. Jemně rozdílné zvyky a postoje vytváří podnebí pro diskuzi, rozvíjení komunikace, přijímání protějšku, učení se toleranci, učení se něčemu novému... Netolerujme OPRAVDOVÉ HNUSNÉ CHYBY, které ohrožují život, nezbytnou důvěru, fungování rodiny, které stojí velké peníze, vztahy s ostatními lidmi, které jsou skokem do negativních závislostí. Nezahoďme ale rozvíjející se vztah jen proto, že sledujeme každou sebemenší chybičku a detail, protože jsme kdysi potkali takovýho vola, který byl chybama porostlý jako stoletá verlyba 😊 mušlema.

Vždyť i my ženy toužíme po tom, aby nás muž viděl jako dobré, příjemné a aby se nešťoural věčně v tom, proč se vracíme při každém odchodu z bytu ještě jednou zkusit na wecku vyždímat onu poslední kapičku 😊

A co je pro mě úplně nejzávažnější? Prozkoumejme svoji vlastní náladu, než začneme pozorovat tvora jménem muž. Ženy totiž mají úžasnou vlastnost a tou je náladovost. Co jednomu muži projde, protože máme super náladičku, na tom další hned druhý den ztroskotá, protože Miluna v bufetu vykoupila všechny koňakový špičky a tím pádem nastal konec světa. Kol kolem vše černé a děsivé jest a muž s karafiátem je odsouzen ke svržení ze skály.

Holky moje, těšte se, že máte počínající nebo už ustálený vztah, věřte, že se bude jen a jen rozvíjet. Buďte optimistky a radujte se ze života. Radujte se z toho, že jste krásné, že muži kolem poletují a že se touží zalíbit. A zrovna vám. Někdy na to jdou blbě, někdy blbci jsou. Ale právě proto jsme ženami a proto máme intuici, instinkty a víme a cítíme, kdo za to stojí. A mezi námi - ona ta hra na ženskou taktiku a diplomacii je někdy i docela rajc. Co říkáte? Když se z larvičky díky vaší práci vylíhne super samec...

Příště to bude právě o tom, jak být i s mužem optimistkou...

Krásný den

M