O PANENCE

Byla jednou jedna chodící panenka. Hezká, vonící novotou. Děti si s ní stále hrály a měly ji rády. Jednou šel kolem muž Kazisvět. Sebral dětem panenku, donesl ji svému synovi jako dárek. Ten panence potrhal šaty, ostříhal vlásky, polámal ji a hodil do kopřiv.
Děti zatím panenku hledaly. Holčička, která byla maminkou panenky, moc plakala, ale ani její rodiče panenku nenašli a nic nezmohli u Kazisvěta. Vše popřel. Nakonec koupili novou panenku. Holčička sice smutnila, ale novou panenku nezavrhla a přijala ji.
Chodící panenka zatím ležela v kopřivách. Zpočátku plakala, každého kolemjdoucího prosila, aby ji donesl domů k její holčičce. Ale všichni ji odbyli slovy:"Jsi chodící, tak vstaň a dojdi si tam sama. Nelituj se a pracuj na sobě."
Nikoho nezajímalo, že má polámané nožky a rezavý strojek.
Jeden den stejný jako ten předtím, stále dokola. Potom už panenka ani neplakala. Se smutnýma očima se vznášela nad svým tělem a jako zdálky vnímala, jak do ní občas někdo kopne a využije ji jako hromosvod frustrací. Poslouchala, jak ji občas někdo polituje, má plno soucitných řečí, ale se štítivostí se jí ani nedotkne.
Jednou po vydatném nekonečném dešti, kdy panenka myslela, že už se rozloučí se světem, vyšlo slunce. Konečně změna, vidím sluníčko, pomyslela si. Déšť a slunce tak popohnaly kopřivy k růstu, že se zahradník ze sousedství rozhodl je posekat. Přejel přes ně několikrát sekacím traktůrkem. Panenka byla tak vtisklá do hlíny, že jí sekací nože neublížily.
"Ach, taková změna, když tu nejsou kopřivy, hned je mi krásněji."
Jakmile zmizely kopřivy, začala v koutku růst zelená travička. Panenka byla tak šťastná, že dokázala zvednout hlavu. A tu uviděla, že se k novému pažitu blíží děti.
"No to je báječná změna, děti tu jsou."
Mezi dětmi byla holčička a panenka prožila změnu největší - je opět u své holčičky maminky. Je zase chodící, šťastná a radost rozdávající.
MtagOznačit fotkupinPřidat m