O páru, ale nevím, jak to nazvat :)

Stojím ve frontě v sámošce. Přede mnou pár, na první pohled souhra a žádné problémy. Oba černé bundy alá kůže. Jí zdůrazní pěstěný zadek, jemu nahoněná prsa. Podobně načesané vlasy, jejichž tupírung má jeho prodloužit (málo zdařile) a ji omladit (ještě menší úspěch). Stejné rifle a okované botky jen dokreslují, jak moc jsou spolu šťastní a kovem spojení. Zaplatí a ve svornosti odchází směr masna. Před obchod vylézám právě ve chvíli, kdy i oni zaplnili tašky salámy a vyvažují papírové sáčky nákupem ze sámošky.
"Co to jako mělo být, ten pohled?" To ona vyrovnaná žena zaútočí nečekaně na mužíčka.
Aha, něco pro mě. Ohnu svá lupající kolena a dám se do zavazování tkaničky.
Instinkt mě nezklamal, bude pokračování.
"Zas něco? To je pořád dokola." On se nechce dát.
"Já to viděla, koukala na tebe."
"Kdo zas?"
"Ty moc dobře víš."
"Nevím."
"Ta u mlýnku na maso, asi si představovala, že mele mě, abyste měli prostor pro sebe."
"Já ji vůbec neznám."
"Nekecej, proč asi nakupujeme tady?"
"Jsem tu poprvé."
"No právě, najednou jdeme sem."
Už mám zavázaný obě botky 2x a taky křeč od zadnice k patě. Tak se s oporou vozíku vztyčím a hledám něco v tašce. Že by tak stejní lidé přece jen nebyli tak ideální pár?
"No tak jsme tady zastavili, nakoupili a pohádali se. Jedeme domů. "
"Všechno se točí kolem tebe, i ta rajská bude zítra podle tebe."
Muž popadne tašky. Žena zastrkává vozík k dalším v řadě a praví: "Proč jsi neposlal taky Lojzovi tu naši fotku od moře? Prý ji neviděl."
"Jsi normální? Úchyl, jen by nad ní slintal, vždycky na tebe tak kouká, co má co koukat, debil jeden."
Jupí, jsou stejní. Už jsem začala pochybovat.
A oba zamíří ne k silnému motocyklu, ale k autíčku značky Fiat.