ODCHÁZENÍ ZE ŽIVOTA

MOJE ÚVAHA O ODCHÁZENÍ ZE ŽIVOTATak se to někdy sejde a moje myšlenky i vaše dotazy mají společné téma. Tentokrát přišly dotazy, co to je, že některé měsíce jsou pro danou rodinu nebo jednotlivce smutnější a stávají se v jejich čase smutné události...No nevím.Ale mám roky svou filozofii, jestli se tomu dá tak říkat. Myslím si, že na podzim a v zimě odcházejí lidé, kteří už mají pozemského bojování tak trochu plné zuby. Ne že by nechtěli žít a být tu mezi námi. Naopak. Mají nás moc rádi, ale stejně tak jim moc milovaných lidí už odešlo. Odešly jim sny, víra, někdy i naděje. Přestali důvěřovat a i když věří nám, je to u nich tak 50 na 50. A to je pro život určitého člověka v určitém čase a za určitých okolností málo.Podle mě v září a říjnu odchází zejména lidé, kteří jsou vyšťavení aktivitami posledních měsíců či let. Většinou jsou to lidé velmi milující, ale zároveň dost utlačovaní a nemají sílu ukazovat svou lásku. Protože se to možná někomu v jejich okolí nehodí do krámu. A tak tu chtějí být, ale jsou citově unavení a často utíkají do vzpomínek na ty, se kterými kdysi bylo fajn.V listopadu a prosinci se loučíme s lidmi, kteří toho za život odpracovali hodně a dalo by se říct, že si své odmakali. Už vše, co měli, předali a ač by moc chtěli ukazovat dál své kvality, přece jen jsou vydaní ze všech sil. Myslím tím tělesně. A pak se to tak nějak všechno nakumuluje a jim se nechce znova se snažit budovat novou životní pozici.Leden a únor - to jsou měsíce odchodů lidí, kteří bývají hodně nemocní a tělo cítí, že by nezvládlo nápor jara. Tu sprchu energie a nástrah, co jaro přináší. Než zápasit s alergií, jarní únavou a zanesením organismu všemi těmi zimními toxiny, to radši přeplují na druhý břeh.A máme tu jaro a léto. Zde jsou ta loučení s lidmi, kteří mají velikou vůli žít, chtějí bojovat, souzní se svým tělem, mají vůli pracovat na sobě, na svém zdraví, starají se o sebe. Ale...Asi je tam nahoře někdo moc chce a potřebuje.Březen a duben odvádí lidí, kteří mají hodně před sebou. Jako by našli novou cestu, nakopla je nová míza. Ale bohužel je zradí jeden jediný orgán a vše je v háji. Své dílo určitě dokončí, ale ne v tomto životě. Přesto věřím, že své slovo řeknou a to hodně hlasité. Jejich andělská mise je velmi výrazná a jestli máte takového anděla nad sebou, tak pozor, aby vás sem tam řádně nenakopl :)V květnu a červnu nás často opustí člověk toužící vše opravit a upravit. Někdo, kdo má chuť rozjet nové vztahy a vazby, kdo toho chce moc vidět a poznat. Často má tolik citových zaangažování, že nestíhá dodržovat rady lékaře. Podle mých pozorování odejde člověk, který by mohl napsat spoustu románů, a ještě by mohl povídat celé dny a noci a stále by měl zásobu témat a příběhů. Bohužel se v rozporu s tím u něj rozvíjí skrytá nemoc, která ho chce v tom rozjetém rychlíku zbrzdit. Člověk nevěří, že je smrtelný a pak už je pozdě.Červenec a srpen - tito lidé moc chtějí být tady, nevzdávají nic, ale okolnosti jsou silnější. Holt - nahoře je zapotřebí andělů. Někdy si myslím, že tito lidé mají nebe za odměnu a za zásluhy si tam mohou v předstihu zabrat ta nejlepší místa.No a když se na ten přehled podívám, tak mi vychází, že časté odchody v určitých měsících dávají rodině a nebo osobám nějaký pokyn, návod. Zpomal a nebo přidej. Bojuj za sebe, bojuj za druhé. Ukaž to, co bys ještě rád předal dalším pokolením. Vyčisti se dřív než na jaře, to by mohlo být pozdě...Prosím, berte to jako můj pohled na tuto smutnou a vždy smutně překvapivou a bolestnou záležitost. Nic není jisté, ale vím, že každý dobrý člověk se má i tam na svém obláčku velmi dobře a že se občas hodně baví tím, jaký jsme my, tady na Zemi, trdla.Krásný večer