Opět jako kolovrátek

Jsem tu zase s jedním z mnoha rozhovorů nad kartami. Přede mnou sedí žena, většinou kolem 30 a mírně výš. Přišla si popovídat o svém vztahu. Tentokrát to nechám jen na vztahu a nebudu do toho tahat manželství. To až někdy příště. Nyní máme na tapetě :) prostě vztah, slovy ženy lásku.
Ona: Můžete se mi podívat na to, co ke mně Ignác cítí?
Já: Jasně že můžu. Podle karet si dává trochu odstup, protože se mu zdá, že na jeho nabídky nereagujete nijak vstřícně, dokonce často i odmítavě. Přitom on by tak rád byl s vámi víc a chtěl by se vám víc otevřít. Jde mu o to mít krásný vztah, kde hraje velkou roli kamarádství a možnost upřímného rozhovoru. Proč mu to nechcete dovolit?
Ona: Když já nevím, jak to se mnou myslí.
Já: A co k němu cítíte vy?
Ona: No já lásku. Velikou. Je můj život. Já ho miluju, ale co on?
Já: Takže cítíte bezpodmínečnou lásku.
Ona: Ano, přesně.
Já: A mluvíte s ním tedy upřímně o tom, co byste s ním chtěla prožít, co byste chtěla dělat třeba o víkendu?
Ona: Ne, toho se bojím. Co když mě nemá tak moc rád, jako já jeho. Radši se do toho moc nenamáčím, počkám co on.
Já: A jak to chcete změřit nebo zvážit? Co kdyby právě takhle uvažoval i on?
Ona: No tak jestli mě miluje, tak proč něco neudělá, abych mu to mohla uvěřit?
Já: A jaké gesto by to mělo být?
Ona: No já nevím, tak ať na něco přijde on.
Já: A co byste si přála hezkýho prožít? Jak si představujete projev lásky?
Ona: No musí mě mít rád, musí na mě být hodný, aby za mnou přišel, občas něco malého donesl, aby se mnou hezky mluvil.
Já: Tak si to rozebereme. Je na vás zlý? Ne? Takže hodný? Tak aha, tuhle vaši podmínku splňuje. Chodí za vámi? Taky ano? Takže další vaši podmínku plní. Co jsme tam měly dál...Přinese vám někdy maličkost na chuť nebo pro radost?
Ona: To ano, koupil i lístky na muzikál a to ho nemusí. Nosí mi ovoce, když mám rýmu a taky mi často hned druhý den koupí, co mu ukážu. Jo tak vlastně tohle on mi dělá :).
Já: A co ty další podmínky, mluví s vámi pěkně nebo vám nadává? Nenadává? Mluví tedy pěkně. Všimla jste si, že jste tvrdila, jak bezpodmínečně ho milujete a najednou tu máme tolik podmínek a Ignác je všechny plní. Proč jste tedy na kartách a ptáte se na něj?
Ona: Já se bojím, že se zklamu jako minule. Že z toho nic nebude, co když mi uteče?
Já: A proč jste se do něj zamilovala?
Ona: No líbí se mi jako muž, líbí se mi jako člověk, má podobný názory, jezdíme spolu na kole, máme stejný kamarády
Já: Těšíte se na něj, udělá vám lepší den, když jste s ním, máte radost z tohoto vztahu?
Ona: Jooo, moc, on je nejlepší, ale to víte, co když se zase zklamu. Už se mi to stalo a tak to nechci zažít znovu.
Já: Holky všechny, proč si ty krásné chvíle zamilovanosti a lásky tak kazíte podezíráním? Nevěříte sobě nebo jemu? Přece jste se nezamilovala do nějakýho klacka protivnýho. Vždyť tohle jsou ty nejúžasnější dny a týdny i měsíce, kdy jste zamilovaní. Tetelite se štěstím, když vás obejme, když dá pusu, cítíte, že vás má rád, vyjadřuje to možná jinak, než chcete vy, ale upřímně! Vy ani nevíte, jak přesně by to měl dávat najevo. Užijte si zamilovanost a když půjde vše dobře, přejde vztah do pevné lásky, do pohody a očekávání a překvapování. Je mi líto, když vidím, jak si hned na začátku chození škodíte tím, že všechno rozpitváváte. S kamarádkama u kafe místo plánování šťastných chvil někde na chatě nebo v posteli a povídání si o tom, co bezva jste zažili, tak vy radši sedíte a mluvíte o možnosti zklamání a jestli to, co řekl, tak myslel a zda vás nepodrazí a co je na něm divnýho. Drndáte s babincem a nic pozitivního z toho nevyleze. Co takhle radši jít pouštět s přítelem draka?... Zkuste jednou taky vy ukázat, jak vám na něm záleží, řekněte, proč s ním jste, pochvalte ho a podpořte jeho snahu a chuť se vám odevzdat. A začněte se strachovat až v případě, že na vás nebude reagovat, že za vámi nebude chodit, že s vámi nebude komunikovat, že neudělá nic, oč ho poprosíte a na čem se domluvíte.
Ona: Já vím, ale co mám dělat, když já se tak bojím. A nemyslíte, že bych měla být teda radši s Teofilem?

No a co na to říct....