Otevřený dopis milencům

OTEVŘENÝ DOPIS MILENCŮM

Je tu čas listopadový. To je doba, kdy pečlivé maminky už mají dárky schované ve skříni, a doštrikovávají poslední čepice s oušky. A my ostatní ženy máme aspoň promyšleno, jaké dary pořídíme a za co. (Některé ani to, ale i tak se těšíme :) ) Takže se ve vzduchu vznáší zdánlivý duševní klid, tolik se lišící od adventních týdnů, kdy budeme muset nalepit na ksicht stálý úsměv, jinak budeme pořád dokola tázáni, co nám je a proč se netěšíme.

Zdánlivý klid. Fakt jen naoko. Protože ve většině žen se probouzí kundaliní síla :) a ta, aby stála za to, potřebuje řádnou výživu a topení pod kotlem. Píšete mi, víc než jindy, své příběhy s milenci, vaše touhy a sny, zklamání a bolesti. Vztah od vztahu je jiný a přesto je scénář v určitých etapách podobný. Někdy až jako přes kopírák. Pro mladší generace - kopírák je papír, který je z jedné strany potažený něčím jako uhelný prach, a když se tento zabarvený papír (může být i různobarevný, takže asi nejde o uhelný ani střelný prach, tak něco tomu podobného :D ) vsune mezi dva bílé listy a na vrchní se píše, přítlakem vznikne přesný opis - kopie. Aha, tak proto kopírák !!!

Je mi smutno z toho, kolik lásky a energie a myšlenek i času věnujete mužským, kteří si to zas tak moc nezaslouží. Někdy vytáhnu karty a něco pozitivního z nich vyčtu, někdy se mi ani nechce zabývat se plochým chlapem. Milenec není pro mě jen sexuální objekt, ale je to někdo, s kým můžu mluvit, obrátit se na něj s otázkou, když si nevím rady a na koho se můžu těšit. Vím, že přijde a že něco prožijeme. S milencem se život stane pestřejším a vztah se vyvíjí. Nepíšu teď o šoustalistech :D Nepouštím se do polemiky, zda se z milence může stát partner, protože pro mě je odpověď jasná. Mám-li milence, toužím, aby se stal i mým partnerem. Jenže ouha. Ne každý milenec je volný. A tady je kámen úrazu.

Proto začínám OTEVŘENÝ DOPIS ŽENATÝM MILENCŮM, WORKOHOLIKŮM, MAMÁNKŮM, HOSPODSKÝM TRENÉRŮM, GIGOLŮM, ŠUKÁLISTŮM Z NUTKAVÉHO NÁVYKU A DALŠÍM ZADANÝM. A budu ráda, když se se svými postřehy přidáte. Ještě na úvod poznámku: Jsou i výjimky a jsem za ně ráda, ale nyní se obracím na "pravidla" :)

Milí ženatí a zadaní milenci.

Pomalu si chystáme adventní kalendář. Jen pro vás. Budeme pro vás pomalu den po dni otevírat to, co jsme si přichystaly, abychom potěšily vaše tělo i smysly a byly tím, co chcete.

Ve vztahu s námi hledáte pochopení, důvěru, lásku, otevřenost, něco nečekaného, zahnání nudy, okamžitou připravenost.

Tak vám to dopřejeme. Chápeme, že máte doma život na hovno, tak tuto myšlenku uchopíme a s empatií, které jsme se naučily od vás, poběžíme den před Štědrým dnem do drogérky a koupíme vám smetáček, lopatku a wc sprej. Ať vám ten zhovadilý život dárečkem aspoň trošku provoníme.

Toužíte po důvěře. Dobře. Jste našimi vzory a proto se budeme řídit vaším pojetím důvěry a pořídíme si kamaráda, se kterým budeme lítat po tanečních kurzech, půjdeme na večeři, večer si budeme matlat ručku u romantiky. Mezi námi, dneska bude v telce Kate a Leopold. Byla by to tak super oddychovka, kdyby v ní nehopsal křečovitý diblík Meg Ryan. Tímhle krásným kamarádstvím zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Povzbudíme vaši důvěru a zároveň ukážeme, že umíme mít taky takové vztahy na hovno, jako vy. Budeme s kamarádem dělat to, co vy s nesnášenlivou manželkou.

Láska? Ale ano, milujeme vás. A vy to necítíte? A víte vy vůbec, jak chutná láska? Láska je sladká jako med, ale zhořkne jedem neopětovaných zpráv. Láska jiskří a nepotřebuje zalévat půllitrem slov o manželce, sekretářce, sousedce, o dlouhých nohách Irenky. Láska voní a vypouštění prdů o společných zájmech s Elvírou ze sousedního kanclu a nejlepším kuchařském talentu tchyně Uršuly to voňavé vytlačí někam do podpalubí. Láska vidí růžovýma brýlema, ale vaše promenáda s "kámoškou" Esmeraldou před našimi okny vymění skla brýlí za černá. Fakt milujete?

Stojíte o otevřenost. Dobře. Máte ji mít. Tak otevřeně řekneme, že s vámi chceme prožít víkend na chalupě na horách. A chceme ten výlet pěkně naservírovat na podnose. Abychom nemusely hnout prstem. Abychom nemusely plánovat, kde se setkáme, abychom nemusely hledat místo, dojet pro vás, odvézt vás a ještě obrat vlasy z vašeho oblečení. Nechceme, abyste se u nás sprchovali a pak na sebe šplíchali svoji kolínskou se slovy: "Ta moje má super nos, cítí všechno a je roky zvyklá na moji vůni, to ona by poznala, že jsem byl s někým, kdo jinak smrdí." Nebo stojíte o jinou otevřenost? Co takhle otevřené dveře, váš zadek, naše noha a klika jen na jedné straně?

"Co takhle překvapení zlato? Něčím mě překvap, ať to není pořád stejný. To už je skoro jak u nás doma." Jo tak takhle to chcete? Možná smska o půlnoci a fotka rajcovní ženské v podvazkách? A nebo co kdychom u vás zazvonily, předaly jako dárek časopis se stejným jménem a dožadovaly se společného luštění ve třech. Přidala by se manželka? Nebo byste časopis přijali a luštili s tou hroznou manželkou stejně tak, jako byste s ní vypili flašku vína, kterou jsme vám daly k narozkám?

Mám pokračovat? Kolik empatie nám dáte, tolik od nás dostanete.

Jooo, je to s námi strašně hrozný a děsně strašidelný.

Jooo, je to s vámi strašně hrozný a děsně strašidelný.Nic pořádného od vás nemáme, nic nemůžeme a moc musíme. Máme málo pozornosti a hodně trpělivosti. Dalo by se psát a psát a psát. Román.

Ale přesto všechno stále ještě jste milenci. Stále ještě víme, že každá chvíle je nabitá elektřinou, každá minuta se počítá :), každá hodina zasytí na další dny a každá noc je DLOUHÁ. Zatím vám věříme, jsme schopné plazit se bahnem, aby nás manža nezahlédla, jsme ochotné natáhnout ve tři ráno krajkovou košilku, černé punčochy, gumáky a baloňák a vydat se do lesa na posed. Rády si vezmeme v práci dovolenou s vyhlídkou na super výlet ve dvou a pak samy doma bulíme do toaleťáku. (Nebo s kamarádkou - ono to utužuje přátelství.) Stále o vás stojíme. Ale pomalu se nakláníme jako ta věž v Pise. Nic nestojí věčně, nebo u vás je to jinak?

Stále ještě jsme výše uvedené dárky pro vás nezabalily, stále ještě máme nachystané jiné. Voňavé, vášnivé, milostné, překvapivé...

Co vy na to, milenci?