Proč věřit?

Pro nevěřící Tomáše, Mikuláše, Petry a Pavly, Zuzany, Hany i Dany.... :)
V minulém týdnu proběhla televizí Míša J. a její diskuzní pořad. V něm si psychologové a skeptici vzali na paškál kartáře, vědmy a jiné přijímače nadpřirozených aktivit. Dívali jste se a nebo jen koutkem oka zamžourali na obrazovku? Já chytla jen půlku a v té už dávali duchaři :) na frak majitelům "rozumového" přístupu k prapodivným věcem mezi nebem a zemí. Jazyk některých účastníků setkání třetího druhu sice nemá s češtinou moc společného, jejich oblečení taky neaspiruje na byznys styl roku a spíš vypadá, jako by dělali na koncertech křoví Janě Kratochvílové, ale já z nich cítila zaujetí, nadšení, víru, chuť. Z té trojice unylých psych...ogů nic podobného nevyzařovalo. Když nic jiného, tak energie kartářek posadila skeptiky na prdel a přiklopila pokličkou.Někteří asi víte, že věřím. Na anděly, na duchy, na vnitřní sílu, na pomoc shůry. Taky na odplatu odtamdud :). Karty beru do ruky denně. Ale ne vždy kvůli věštbě, to zas nejsem blázen :). Uklidňují mě. Když je míchám, tak se mi usazují myšlenky do těch správných kolonek. Karty nebo kyvadlo držím v ruce v ten pravý čas, řeknou si o to. Stačí pak jen chvilinka a spousta věcí se ve mně vyladí a zharmonizuje. Heleďte se, nepředstavujte si mě jako nějakou bytost pochtívající étericky poskakovat spolu s vílami na palouku. To fakt ne. Možná bych to brala, ale víly mě určitě ne. Bo ony tančí v noci, to já vůbec nevidím, tančí na hudbu listí a vánku, to já vůbec neslyším, lehce nadskakují, že se ani lístek trávy nepohne, to moje váha prasátka na zabijačku nezvládne a už vůbec nemluvím o tom poskakování. Mám nohy provrtané červotoči víc než stoletý klimpr stojící za výčepem v páté cenové skupině.
Chci jen říct, že mi karty pomáhají zklidnit mysl a porovnat vše tak, aby hlava, srdce i duše táhly za jeden provaz. Dávají mi sílu přežít hloupost, tupost, neomalenost, křiváctví a neupřímnost některých lidí.
Kdo mě zná trochu víc, ví, že k tomu potřebuju hodně často i práskání dveřma, ječení, ironické, až sarkastické vyrypování :D. Ale věřte, že kdyby karet nebylo, už mám vyškubaný vlasy, ohryzaný nehty a omlácenou palici.A dovolte mi malý příběh, který se mi stal. Už jsem ho myslím jednou dávala za příklad, ale krásných zážitků není nikdy dost a kdo si tento ve správný okamžik přečte, tomu se vzápětí přihodí taky něco nádhernýho.Seděla jsem si takhle jednou v areálu nemocnice a myslela na kamaráda, který se zde zotavoval po závažné nemoci. Bylo mi moc smutno a ouzko, jako je nám všem v momentech, kdy nemůžeme nic a přitom bychom tolik chtěli. Pomoci, podpořit, pohladit, uzdravit. Nešlo jít za ním na pokoj a promluvit s ním, tak jsem si s ním v duchu povídala tam na té lavičce. Cesta kolem prázdná a na chodník se snášely jen první podzimní lístky. Najednou kde se vzala, nádherná žena se šátkem na hlavě. Ten symbolizoval nemoc, kterou právě prodělávala. Blížila se ke mně a já na ni koukala opravdu s pusou otevřenou, protože šla tak zvesela a svěže, že to bylo v nemocnici zjevení. Došla ke mně a řekla: "To jsou ale parádní boty, co máte. Jsou tak veselé, jsou zárukou toho, že všechno dobře dopadne." Usmála se a odcházela. Ještě přes rameno se usmála a podívala se směrem k pavilonu, kde kamarád po operaci nabíral sílu. Já vím, že to byl anděl. Z masa a kostí, ale přesto anděl. Od té doby vím, že nad kamarádem někdo bdí, někdo, kdo pro něj chce to nejlepší a nejveselejší.
Přišla jsem domů zklidněná a vzala do ruky karty. První karta byla Naděje a druhá karta Dobrá dáma...Věštění podle mě nemá přesně předvídat budoucnost, má ukázat možnosti a za pomoci podvědomí, různých sil zhora, zleva nebo zprava nastínit, která je dobrá a která dá zbytečně moc námahy a hubený výsledek. Karty mají dodávat NADĚJI. Vždy totiž s námi je! Jen ji kolikrát pro samý skepticismus a pesimismus nevidíme.
Krásný a veselý denM