ŠTĚSTÍ?
Štěstí. Co je to štěstí?
Muška jenom zlatá...Existuje vůbec samotný pocit štěstí nebo je to směs mnoha střípků? Je
to kousek lásky, práce, zdraví, koníčků, děti, peníze, příroda...? Dává
ono hledané štěstí hromádka trochy toho a tu onoho? A co když se
jednotlivé komponenty vytratí - zmizí i štěstí? Děti vyletí z hnízda,
tak začneme tlačit, aby přišla vnoučata, samozřejmě za přispění čápa a
vrány. Nahradí štěstí s dětmi?
Dostaneme výpověď z dobré práce, tak začneme dávat větší důraz na
pořádek v bytě? Jsme šťastní, protože díky domácí dřině je směs "štěstí"
opět kompaktní?
Možná je to tak, možná je štěstí souhrn všeho
příjemného a poměr složek se může různě měnit a přelévat podle věku,
stavu a situace.Ale já si přesto myslím, že čistý pocit štěstí
existuje. Že je štěstí samo o sobě mezi námi. Díváte se někdy na děti? A
kdy se vám zdají nejšťastnější? Podle mě ve chvíli nejvyššího zaujetí.
Když se plně soustředí a očekávají něco skvělého. Když položí poslední
kostku na věž a ona drží. Když hledají při hře na schovku a najdou
posledního neobjeveného soutěžícího. Když vymalují poslední okénko hradu
na omalovánkách. Když se jim podaří skvěle zazpívat sólo při
vystoupení.
Jsou nejšťastnější v tu sekundu těsně před potleskem a
při něm. Spousta emocí je vměstnána do jediného okamžiku - soustředění a
očekávání. Tady je podle mě to čisté štěstí.
Nevidí a neslyší nic kolem, vnímají jen sebe a podněty, které jim navozují pocit štěstí.Zkuste být někdy jako děti a poslechněte tyto podněty. Určitě se vám
stalo, že jste potkali mužského, který si vyšlapoval jako páv a pískal
na lesy, ženu, která si po cestě tlumeně pobrukovala... Cítili jste
jejich radost, jejich soukromé štěstí. A vůbec nebyli trapní. Naopak.
Člověk se musí taky pousmát, protože předali kousek svých létajících :) emocí.Kdysi se mi stalo, že jsem seděla na lavičce a dívala se do dáli. Zpoza
stromu se draly paprsky. Bylo to krásný. Čekala jsem, kdy mě paprsky
pohladí po tváři. A v ten moment mi do ucha zazněla jedna z mých
nejoblíbenějších melodií. Začala jsem si broukat a zvedla ruce, jako
bych chtěla slunce vzít do dlaní..
Bylo to na hřbitově. Možná by
to působilo hloupě, ale asi ne, protože stará paní, která stála kousek
ode mě, se usmála. Hezky. Tak hřejivě. Jako že i tady lze prožít okamžik
štěstí.
Tak prosím, užívejte si chvíle, kdy jste zaujatí a
soustředění. Kdy očekáváte a víte, že za dveřmi stojí něco skvělého. To
je dar čistého štěstí.
M
P.S. Za dveřmi odchod z práce domů. Pocit štěstí jako Brno