ÚPLNĚ PITOMÁ POHÁDKA

ÚPLNĚ PITOMÁ POHÁDKASem tam se nacpu dceři do pokoje a abych si odpracovala, že můžu usnout na vedlejší posteli a poslouchat buzerování, že funím, chruju se, mlaskám řasama a šustím kůží, musím vymyslet pohádku. Někdy má být smutná, jindy veselá, někdy naprosto praštěná, ale vždycky musí mít polentu (pointu)Dnes mám tedy povolení zveřejnit jednu, která se zrodila z vtipu a také tak nějak zpoza usínajícího mozku a ospalých očí.O slečně, která byla tak hodná...Žilo bylo na světě děvče, které bylo moc a moc hodné. Každý den udělalo nějaký nezištný dobrý skutek. Všem dávalo. Nijak nad tím nepřemýšlelo, prostě to tak vždy samo vyplynulo.Jednou si tak ono děvče vyšlo na procházku. Svítilo sluníčko a den byl jak vyšperkovaný. Na listech stromů se třpytily kapičky deště, který se přírodou i městem prohnal v noci. Stejné kapičky si leskly i nad rtem děvčete. Bylo teplo a vlhko a ono táhlo těžkou igelitku plnou zbytků chleba, paštik, termosku s kávou a pár sušenek. Co kdyby někoho potkalo, kdo bude mít hlad? A co by dalo kačenkám u vody?A děvče nemuselo jít dlouho, hned za rohem si proti němu vykračuje pán. "Takový dědoušek, tomu dám sušenku a kafíčko." A také tak udělalo. Sice špatně slyšelo na jedno ucho, ale když za ním pán něco křičel, jistě to byla slova díků. Chleba holčina namazala paštikou a naházela do řeky kačenkám a rybičkám. "Konečně se máte dobře, chudáčci moji."Najednou se obloha začala zatahovat a výrazně se ochladilo. Proti děvčeti šla chladem schoulená žena. "Ó, já vám dám svůj svetřík, ať vám není zima!" A děvče dalo ženě svetr. Šlo dál s dobrým pocitem a potkalo chlapečka, jak se vleče, nožky ztuhlé zimou. "Ty bobečku ledový, dám ti své kalhoty." A taky tak hned děvče učinilo. Prochladlé babičce pomohlo obléknout svou halenku. Šlo dál, zima se do něj pustila zdola shora, už jí nic nebránilo zahryznout se do děvčátka, jen tenké spodní prádlo, bílé ponožky a botky. Ale i o ty děvčátko brzičko přišlo, protože uvidělo promrzlou slečnu. "Co já bych ti tak dala, krásná slečno?" a ihned zulo botky a stáhlo ponožky. "A co dám vám, dobrý pane? Vy máte úplně rudé uši, dám vám na ně svou podprsenku. Ať vám je zahřeje."Jen v kalhotkách šlo děvče dál, až došlo ke krásné chalupě. Chaloupka celá v rudé barvě, jako by sálala horkem. "Tady se zahřeju, tady určitě žijí dobří lidé." Děvče zaťukalo a dveře se otevřely. Vstoupilo do místnosti a v přítmí zahlédlo plno chlapců. Jeden ztepilý jinoch vedle druhého. "Můžu se, prosím, u vás na chvilku zastavit a zahřát se?" Chlapci se usmáli a pokývali unisono hlavami jako vojáci při přehlídce."Ale chlapci milí, co vám já dám?"No a zde mě Baruška přerušila a řekla, že dál to nechce slyšet a že jsem hrozná matka :D A v ten moment jsem, konečně vysvobozená, okamžitě tvrdě usnula :D