Výklad pro Alana

Rozhovor s Alanem

Tak jsem tuhle měla Alana na kartách.
Jelikož ho znám snad líp než on sám sebe, měla jsem před jeho návštěvou chuť vrazit do sebe štamprličku likuére :). Ale u výkladu se to nesmí a kalíšek u mě je co flaška u druhých, takže radši nic. Rozhovory s Alanem jsou totiž něco mezi utrpením svatého Šebestyána a porodem šestikilového Mexičana (i s kloboukem) a vedou k nočním můrám.
Alan tedy vstoupil a hned měl problém, protože v předsíni je málo místa a on je ve svém koženém kabátku méně pohyblivý. Nemohl se tudíž řádně ohnout a rozvázat si tkaničky u bot a tak byl nucen zout jednu o druhou. Jeho rostoucí bříško na tom nemělo žádnou vinu.
Alan usedl a zase špatně. Jakpak to, že jsem si ještě nepořídila normální pohodlná křesla, v tomhle se nedá sedět.
Doporučila jsem mu dát si za záda malý polštářek z gaučopostele.
Tragédie jak na ostrově Lesbos - já pod ním měla kapesník!!! Následovala několika minutová přednáška o hygieně, slušnosti, čistotě, ženství a fujtablovství.
Konečně můžu zapálit svíčku (povolena pouze ručně dělaná a 100% přírodní) a očistit si nad ní ruce. Beru karty a začínám míchat. Sedíme naproti sobě, mlčíme a čumíme.
Když už je ticho na mou beraní trpělivost příliš dlouhé, dovolím si zeptat se: "Tak co by tě nejvíc zajímalo?"
"Snad jsi kartářka, tak snad víš, ne?" Alánek je stále ještě rozhořčen mým bytečkem, nepořádkem, nenachystaností na státní návštěvu.
"No tak co takhle začít manželstvím? Vždycky začínám vztahy," chci zamávat bílou vlajkou.
"Jsi blbá? Přece víš, že to mám doma na hovno."
"Tak co takhle nějaký vedlejší nový a lepší vztah, koukneme se na něj?"
"Ty mě provokuješ?"
"Ne, proč? Přece minule jsi už byl zaláskovaný, tak se můžeme mrknout, jak se to rozvíjí."
"Nemám náladu poslouchat tyhle tvoje kecy."
"Tak co takhle otázka na rodinu. Něco s maminkou?"
Ale toto je asi současná Alanova pata, protože dotaz na mamku v něm vyvolal něco jako Vítův tanec. Škube hlavou a vyráží neartikulované skřeky. Pochopila jsem, že to bude zakázané území a jdu od toho.
"Tak to dáme na práci?" Tady bych se mohla pohybovat na lepším placu, práce mu vynáší a daří se mu, i když podnik změnil majitele. Stejně to je pořád dobrý.
"Nemám k tomu co říct, nechci nic vědět, práci nechme být. Nemůžeš se zeptat na něco normálního, lidskýho?"
Alanova žádost mě malinko rozhodila, protože co je lidštějšího než mezilidské vztahy... Ahááá, už to mám: "Tak co takhle bavit se o lidských potřebách - jídlo? Jaké by ti dělalo dobře?"
"O tom vím svoje, zaplatil jsem si dietu, koktejly a tohle mám zmáknutý. Ty bys to taky měla zkusit, něco shodit by ti neuškodilo, byla bys víc šukézní."
"Co pití?"
"No tak si večer po práci dám 4-5 piv, se neposer." Sice o tom nic nevím, ale budiž, vezmu to jako moji chybu, kartářka by to měla vyčíst i z dosud nevyložených karet. A jak tak pořád míchám, začala mě z toho neustále stejnoměrného pohybu bolet ruka a to mi připomnělo další možnost. "Co sex?"
"Ty ses rozhodla mě vytočit a daří se ti to. Na co pořád narážíš, to mi nemůžeš vyložit normální karty? Musíš se do mě navážet? Přece je jasný, že to stojí za hovno, když hledám milenky. Tys mě tak naštvala, že se mi chce odejít." A ještě další dodatky, stále ale na podobné téma.
"A víš co milej zlatej? Celej den nečekám na nic jinýho než na to, jak tě vytočit. Kdybys nebyl tak sebestřednej a na svoje bebíčka zaměřenej sobec, tak bys pochopil, že si ze mě děláš jen boxovací pytel a ne kartářku. Pro mě teď nejsi chlap. Ten by přišel, slušně pozdravil, donesl čokoládu, sedl si a pokud by se mu křeslo zdálo nepohodlné, tak by držel hubu a nebo mi koupil nový. Stejně tak by normální chlap vzal polštář a kapesník by buď taktně přešel a nebo ho nenápadně strčil do kapsy a venku vyhodil. A úplně nejnormálnější chlap by si při slově polštář představil úžasnou intimní chvilku a usmál by se. Ty jen hledáš, jak svou vnitřní nespokojenost hodit na druhýho. Jako kartářka to vydržím ještě pár minut a pár otázek, ale jako tvoje kamarádka ne. Seber si tu svou vztahovačnost, ublíženost, egoismus a pocit jedinečnosti, který se v tobě v poslední době uhnízdil, seber si i ty svoje zavázaný boty, koženej polskej kabát a mazej za dveře."
Alánek koukal jak péro z gauče.
"Já to myslím vážně. Seber se a běž. A vrať se, až budeš jako chlap, protože teď už přestávám věřit, že budeš někdy opravdu MUŽEM. U tebe stačí jako... "
Alan vstal, popadl boty a natahoval se pro lžíci.
Pořádně jsem ho pleskla přes ruku: "Žádný úlevy. Za dveře, sedni si ve svým snobsky vzhlížejícím kabátci na zaprášený schody a nebo poskakuj na jedné noze jako tajtrlík. Tím taky jsi."
A práskla jsem dveřma.
Alanovi trvalo 6 minut, než se vrátil. A 6 je dobrý číslo, takže milí milánkové, pak už to celkem s Alánkem šlo.
Někdy totiž nestačí jen mluvit a mluvit, někdy je potřeba akce a trest.
Krásný den v postýlkách
M
P.S. Alánek odcházel spokojen a já se převalovala celou noc a tenhle článek v duchu 100x přepsala. A musím říct, že v noci byl o moc lepší (dokonce dokonalý) než je jeho dnešní skutečná podoba. Co já v něm měla přívlastků a těch myšlenek a nových slov. Sakra, proč byla ta noc tak dlouhá, že si nic nepamatuju? :D
Mimochodem... s ženskýma je to někdy jako přes kopírák :D a se mnou jakbysmet. Jooo, na karty se nevyplatí chodit v zachmuřené náladě :D