Z DENÍKU

Něco jsem hledala a nenašla. Zdravotní průkaz. Ale našla svůj deník. Deník zamilované devatenáctky je plný perel :) Je srandovní, jak je člověk v tom věku tak vážný, hluboký, přemýšlivý, jak touží dobrat se smyslu všeho žití...
Na jedné stránce rozebírám šeď samoty, trudnomyslné zabíjení času, čekání na někoho. A ledva stranu otočím, už je tu popis šití kalhot z hnědé látky s bílými srdíčky a víra, jak mi přinesou štěstí a lásku.
Deník se hemží citáty a úryvky z knih. Myslela jsem si, velmi naivně, že nikdy nemůžu zapomenout autora. A můžu! :)
Je tu třeba: "Všichni muži jsou zbabělci. Rozdíl je pouze v tom, že některé musíme povzbudit, jiné zase nesmíme zastrašit."
Popis důležité :) diskotéky končí slovy: "Dneska je čtvrtek 21.února 1985. Nevim, jestli se, deniku můj, dokážeš vžít do situace devatenáctileté pracující holky, ale zdá se, že všechny máme jen jednu starost - nezůstat na ocet. Je to sice hloupé uvažovat tak v 19 letech, ale pravdou zůstává, že holka v Přerově prostě nemá moc možností navázat známost. Buďto je to moc mladý, nebo na vojně, či na vojně oženěný, starý a nebo hloupý. A ten, který je pro nás jako stvořený, jde tvořit s jinou... Je to hrůza, ale mám v hlavě úplný galimatyáš. Božínku, já mám někdy postřehy, z toho jsou pak zápisy, no eňoňůňo. Člověk je tvor, u kterého se nikdy neví."
Je mi o 35 let víc...A změnilo se něco? :D
Některý věci nás můžou zkušení naučit, něco je ale pořád stejné. Na fotce si vesele "pokuřuju" s tetou, taťka nás obdivuje. Holt řemeslo kouření se předávat dá :D :D :Dtag